Je čtvrtek ráno 21. července 2016, venku je krásně, a tak jsme si s Pavčou řekli, že si dáme cyklovýlet k zřícenině hradu Templštýn.
První zastávku máme ve městě Dolní Kounice, kde v TIC kupujeme naše oblíbené Turistické známky. Sluníčko už plně topí, proto sedáme na kolo a necháme se ochlazovat příjemným větříkem. Máme za sebou dvacet kilometrů převážně po silnici.
Další kilometry směřující k městečku Ivančice vedou už lesem okolo řeky Jihlava. Cesta je místy úzká a dosti „hrbatá“, ale romantická. S Pavčou si libujeme místních krás a hlavně lahodného chládku. Projíždíme chatovou oblastí kde na nás „zírají“ obyvatelé chatek. Že by neviděli cyklisty? Zhruba po deseti kilometrech přijíždíme do TIC Ivančice a v Penny si kupujeme nějakou tu svačinu. Kilometry příjemě ubíhají a zhruba ve 12:00h přijíždíme pod Templštýn. Tam se naše cesty musí rozdělit. Jelikož bychom se s koly na zříceninu nevyhrabali, tak zůstávám u kol. Pavča se vydala po žluté zhruba půl kilometru nafotit Templštýn.
Než se mě Pavča vrátí, usadil jsem se v brodu Jihlavy, kde si umývám a ochlazuji upocené tělo. Když v tom si všimnu topící se včelky. Jako správný Mič Bjukenen včelku zachraňuji pomocí dlouhého a pevného stébla trávy. Záchrannou akcí dávám včelku na list keře, kde ji nechávám se usušit na sluníčku. Mezitím vyhlížím moji Pavču, která zhruba po padesáti minutách stále nepřichází. Ve volném čase zakusuji koblihu a koláč. Po hodině odloučení, je vítání, už je tu. „Za rohem je občerstvení“ říká jeden místní cyklista. Mrknem s ženou na sebe a jedeme. Vodu máme, ale kombajnérka je jen jedna. Dáváme si každý jednu a před sebou už máme jen kousek Na vyhlídku Biskoupky. Terén je strmý a kamenitý. Nicméně mě to neodradí. Ač bych tušil co mě čeká, nelituji.
Cíl dosažen, teď už jen cesta zpět. V Ivančicích slyšíme za zády v dálce hřmění. Černá obloha nevěstí nic dobrého. I přes šedesát kilometrů v nohou usilovně zrychlujeme. Neradi bychom zmokli…. ovšem bouře je rychlejší a při stoupání v Němčičkách začíná kapat. Doufáme, že to stihnem do Bratčic na zastávku. Na zastávku přijíždíme už téměř mokří, ale zastávka je pěkně zastřešená a poskytuje nám solidní ochranu před průtrží. Po čtyřiceti minutách přestává pršet a my jedeme k domovu…….
