Archiv pro rubriku: Cyklovýlety

Cyklovýlety, Dovolená, Plešné jezero, Šumava 2017

Plešné jezero

5.7.2017 MikiMenin

Dne 4. července 2017 jsme se s ženou vydali na první cyklodovolenou. Na místo určení jedeme samozřejmě autem, tolik dní dovolené nemáme. Lokalitu jsme zvolili naši oblíbenou Šumavu. Na netu si našli skvělý Penzion Plánička na trase Černá v Pošumaví Frymburk. Vzhledem k letním uzavírkám jsme si vybrali klidnější cestu přes Znojmo a Jemnici. Ovšem při vjezdu do Českých Budějovic dojíždíme do kolony a zbývajících 30 km jsme jeli téměř 70 minut.

Zhruba kolem 18h přijíždíme na místo. Přivítal nás skvělý personál i pan majitel. Jako vyprahlí si dávám Vídeňskou kávu a kofolu Pavča zmrzlinový pohár a Capuccino. Teď už jen se ubytovat a připravit se na další den na kole směr Plešné jezero.

Je ráno 5. července. Po vydatné snídani sedáme zhruba kolem deváte hodiny na kola a vyrážíme přátelé. Prvních pár kilometrů šlapeme po silnici, kde z kopce uháníme padesáti kilometrovou rychlostí. Však ona ta rychlost půjde brzy rapidně dolů. V Černé v Pošumaví krátká foto zastávka. Lipno je hold krásné ze všech stran. Za Černou už vede cyklostezka č. 33 až do Nové Pece. Profil trati je stále mírný, tak se nám to se svěžím větříkem dupe do pedálů. Potkáváme spoustu cyklistů a jako správní cyklonadšenci se zdravíme. Prvních deset kilometrů stále vysmátí. Ani jsme se nenadáli a už parkujeme u IC Nová Pec. Kupuji naše oblíbené TZ a pohled „na památku“. Tak zhruba odpovídám paní v IC, že nepotřebuji poštovní známku. Po vyjití z IC zjišťuji, že nemám na pohled místo. Ano, vracím se pro poštovní známku a pohled posíláme poštou dětem, které jsou už dospělé na výlety s důchodci (rodiči). Pohled poslán, chuť na zmrzlinu, tak honem. Dáváme si velkou točenou vanilkovou, a také Kofolu. Elán nás ještě neopustil. Další kilometry budou v duchu do kopce…..do kopce. A také to tak je. Pomalu mírně stoupáme k cyklotrase Plešné jezero. Jede se dobře, skvělý asfalt nikde živáčka. Ideální podmínky. Ovšem to bylo dočasné. V dáli vidíme pohoří Plechý. A už víme, že Plešné jezero je zhruba o 200 m.n.m. výše. Tak to bude fuška a také byla. Zhruba na délce devíti kilometrů převíšení 450 metrů. Vcelku pohoda, ale v některých úsecích stoupání snad 16%. To nedáme…., ale na kolech se šlape, kola se netlačí. Pavča nasazuje tempo které nemohu udržet. Jsem sice těžší s taškami i tělesnou vahou, ale nedávám to. V půli kopce mě zastavuje ukrutné píchání v boku. Zastavuji a vymlouvám se na fotografování. Pavča jede dál, nechápu. Po rozdýchání jdu na druhý pokus, pomohlo to. Pavču dojíždím a společně jsme vystoupali k Plešnému jezeru 1.090 m.n.m. Tady si děláme delší a zaslouženou pauzu. Ještě, že zpět to bude z kopce.

A tak po delší přestávce se vracíme zpět na základnu. Čeká nás ještě zhruba 50 km z 80 km. Z kopce už to jede samo. Při pohledu na tachometr a povrch stezky si říkám, zastavíme v rychlosti okolo 40 km/h? Pavča už nemá žádné zábrany. Zdá se že zpáteční cesta ubíhá, ale jen po dobu než najedeme vyloženě na lesní cestu, tam už to dost drncá. Jedeme dobře? Ano, podle GPS ano. Po ujetí 50 km si dáváme přestávku na řízky pod krásnými třemi vzrostlými lípami. Dost cyklistů se nás ptá na cestu. My jako venkované od Brna rádi poradíme.

Zhruba 8 km před přívozem Frýdava je dokonalý asfalt. Pavča je opět k nezadržení. Závodí snad s každým cyklistou kopce nekopce. A já s vyplazeným jazykem sprintuji za ní. Ještě před Frýdavou dojíždáme dva postarší cyklisty. Po předjetí volám na Pavču, blázníš? Ty už předjíždíš i elektrokola, blázne! K něčemu to ale bylo. Krásně jsme přijeli k přívozu, kde akorát nastupujeme a necháme se převést na druhou stranu do Frymburku. Tam ještě jedna TZ, občerstvení ve formě limonády a už jen 5 km do penzionu. Unavení, ale zdraví a v pořádku parkujeme kola a jdeme na pokoj. Po sprše následuje odpočinek na lůžku. Další den máme v plánu trochu odpočinku. Autem na Stezku korunami stromů a lodičku na Lipně.

⇒FOTOGALERIE⇐

Bílovice nad Svitavou, Cyklovýlety

Bílovice nad Svitavou

12.5.2017 MikiMenin

Náš letošní první cyklovýlet 66km, jsme si naplánovali do Bílovic nad Svitavou. Je pátek 12 května, máme poslední den pracovní dovolené, tak proč si nevyrazit. Neřešíme vstávání ani počasí. Vstáváme v 10h a po krátké snídani sedáme na kola směr Blučina, rozhodli jsme se pro delší trasu.

Přes Opatovice, Rajhradice a Rebešovice přijíždíme k modřické Olympii, kde s nelibostí zjišťujeme, že cyklostezka směr Obřany je pod dálnici D2 uzavřena. No nic, tak tedy přes Komárov. Ovšem mělo to i značnou výhodu. V Komárově mě přišla sms, že je k odběru připraven dres HC Kometa Hynek Zohorna (pro Pavču). Skvělá zpráva, jedeme směr Rondo do FanShopu. Vyzvednuto, stačí se jen vrátit přes Komárov na naši trasu. Cyklostezka kolem Svitavy přes Brno byla sice klidná, ale né moc záživná. Za to z Obřan až do Bílovic, jedním slovem nádhera. Opět podel řeky Svitavy, už po dokonalém asfaltu a nádherným lesem. Cesta i čas pádí, ani to neřešíme a najednou jsme v Bílovicích.

Naše první zastávka je u pekárny kde si kupujeme výborné pečivo a v hospůdce malinovku a kofolu. Po delším odpočinku jsme se vydali na zpáteční cestu okolo Myslivny Lišky Bystrošky a dále přes kopec kolem Resslovi hájenky na silnici spojující městkou část Brno Lišeň s Ochozí u Brna. Kopec to byl dosti strmí, ale nás nezlomil. Po vyjetí byla vidět Stará Lišeň a nad ní provazce dosti silného deště, zřejmě ustupujícího, protože čím více jsme se blížili, tak déšť nikde. Ale dle kaluží bylo znát, že pršelo vydatně, a tak jsme pokračovali stále v suchém oděvu. Cesta se nám krátila a my se blížili k Šlapanicím, kde jsem v muzeu zakoupil Turistickou známku. Už zbývalo pár kilometrů a my se přesto rozhodli ještě pro jednu limonádu a točenou zmrzlinu, U Laštůvku v Telnici si tedy dáváme do nosu…… Děti už volají rodiče k domovu, sedáme na kola a posledních pět kilometrů probíráme výlet, co se tak náramě vydařil.

Sportu zdar a cyklistice zvlášť.

Cyklovýlety, Vírská přehrada

Okolo Vírské přehrady

30.7.2016 MikiMenin

Je poslední červencový víkend, a také poslední víkend naší báječné dovolené. Na tuto příležitost jsme si vybrali obzvláště nejoblíbenější místo. Návštěvu Ondrových a cyklovýlet okolo Vírské přehrady.

Do Víru přijíždíme autem s koly na nosiči v pátek v odpoledních hodinách. Slunce je opět spalující a my vyprahlí z cesty, se občerstvujeme u našich milých Ondrů. Dlouho jsme se neviděli, tak si máme o čem povídat. Už i Monička od poslední návštěvy pěkně povyrostla. Po dlouhé konverzaci se blíží večer a venku se kapku ochlazuje. Nejlepší doba pro večerní opékání špekáčků a posezení u ohně. Vydrželi jsme téměř do půlnoci. Monička usnula Haničce v náruči. To je impulsem, že i my jdeme spát.

Okolo šesté hodiny ranní mě budí déšť, snad není po výletě. Při pohledu na bouřkový radar se jedná pouze o krátkodobý déšť. Nicméně výjezd Okolo Vírské přehrady oddalujeme na devátou hodinu. Když se čas přiblížil sedáme na kola a vyrážíme vstříc dobrodružství. Už za obcí Vír nás nemine pěkné stoupání na 76 metrů vysokou hráz. Pár fotografií a jedeme po silnici do ještě většího, nebo-li delšího stoupání směr Dalečín. Zdá se to nekonečné, šlapeme zhruba sedm kilometrů stále do kopce. Jak stoupáme, tak nelze opomenout krásy zdejší malebné přírody. Zhruba po čtrnácti kilometrech přijíždíme do obce Dalečín. Děláme si přestávku u torza hradu. Je tu klid a krásně, co více si přát. Snad jen, aby volno nikdy neskončilo. Zpáteční cestu jsme zvolili okolo břehů Vírské přehrady. Vždy si říkáme jak krásnou přírodou projíždíme, ale tady to platí mnohonásobně. Snad každý kilometr zastavujeme a fotíme a fotíme. Nelze se s Vámi o tu krásu nepodělit. Níže uvedený odkaz na fotogalerii mluví sám za sebe…..

⇒FOTOGRAFIE⇐

Cyklovýlety, Hodonínsko

Hodonínsko na kole

28.7.2016 MikiMenin

Je čtvrtek 28. července 2016 a my plánujeme další společný cyklovýlet. Tentokrát se vydáváme na Hodonínsko.

Vyjeli jsme autem kvůli počasí, až v odpoledních hodinách. Výchozí bod pro cyklovýlet byli Velké Bílovice. Z Bílovic jsme jeli krásnou cyklostezkou místními vinohrady k první zastávce do Dolních Bojanovic k dobrým známým. Byla to velice příjemná a milá zastávka s vynikajícím občerstvením. Domů jsme dostali ještě dvě láhve lahodného vína. Ještě v místním obchůdku na doporučení, koupili výtečný Ratíškovický chléb.

Opět vinohradem a nově vybudovanou cyklostezkou jsme dorazili na obecní úřad do Nového Poddvorova pro Turistické známky (TZ). Pár kilometrů od úřadu je pěkná 30 metrů vysoká rozhledna. Jelikož se bojím výšek, tak na rozhlednu musela Pavča, vyfotit tu okolní krajinu. Po rozhledně následovala prohlídka větrného mlýna ve Starém Poddvorově. Mlýn byl už zavřený, ale i z venku byl pěkný. I když tedy neměl lopatky (zřejmě rekonstrukce). Byla zde i malá hrazda na které jsem se musel předvést jak ovládám padlou holubici. Ano, hádáte dobře. Následoval pád a…. au.

Poslední pátou TZ jsme zakoupili v Prušánkách společně s vychlazenou Kofolou. Dále už následovala jen cesta k autu. Opět to byl skvělý a krásný výlet.

⇒FOTOGALERIE⇐

Cyklovýlety, Templštýn

Cyklovýlet Templštýn

21.7.2016 MikiMenin

Je čtvrtek ráno 21. července 2016, venku je krásně, a tak jsme si s Pavčou řekli, že si dáme cyklovýlet k zřícenině hradu Templštýn.

První zastávku máme ve městě Dolní Kounice, kde v TIC kupujeme naše oblíbené Turistické známky. Sluníčko už plně topí, proto sedáme na kolo a necháme se ochlazovat příjemným větříkem. Máme za sebou dvacet kilometrů převážně po silnici.

Další kilometry směřující k městečku Ivančice vedou už lesem okolo řeky Jihlava. Cesta je místy úzká a dosti „hrbatá“, ale romantická. S Pavčou si libujeme místních krás a hlavně lahodného chládku. Projíždíme chatovou oblastí kde na nás „zírají“ obyvatelé chatek. Že by neviděli cyklisty? Zhruba po deseti kilometrech přijíždíme do TIC Ivančice a v Penny si kupujeme nějakou tu svačinu. Kilometry příjemě ubíhají a zhruba ve 12:00h přijíždíme pod Templštýn. Tam se naše cesty musí rozdělit. Jelikož bychom se s koly na zříceninu nevyhrabali, tak zůstávám u kol. Pavča se vydala po žluté zhruba půl kilometru nafotit Templštýn.

Než se mě Pavča vrátí, usadil jsem se v brodu Jihlavy, kde si umývám a ochlazuji upocené tělo. Když v tom si všimnu topící se včelky. Jako správný Mič Bjukenen včelku zachraňuji pomocí dlouhého a pevného stébla trávy. Záchrannou akcí dávám včelku na list keře, kde ji nechávám se usušit na sluníčku. Mezitím vyhlížím moji Pavču, která zhruba po padesáti minutách stále nepřichází. Ve volném čase zakusuji koblihu a koláč. Po hodině odloučení, je vítání, už je tu. „Za rohem je občerstvení“ říká jeden místní cyklista. Mrknem s ženou na sebe a jedeme. Vodu máme, ale kombajnérka je jen jedna. Dáváme si každý jednu a před sebou už máme jen kousek Na vyhlídku Biskoupky. Terén je strmý a kamenitý. Nicméně mě to neodradí. Ač bych tušil co mě čeká, nelituji.

Cíl dosažen, teď už jen cesta zpět. V Ivančicích slyšíme za zády v dálce hřmění. Černá obloha nevěstí nic dobrého. I přes šedesát kilometrů v nohou usilovně zrychlujeme. Neradi bychom zmokli…. ovšem bouře je rychlejší a při stoupání v Němčičkách začíná kapat. Doufáme, že to stihnem do Bratčic na zastávku. Na zastávku přijíždíme už téměř mokří, ale zastávka je pěkně zastřešená a poskytuje nám solidní ochranu před průtrží. Po čtyřiceti minutách přestává pršet a my jedeme k domovu…….

⇒FOTOGALERIE⇐